Jaroslav Jadlovský

Pobytová akce, Praha, 2010

Nový Ostrý Start. Neuvěřitelné! Kontakťáci mě pozvali na něco, o čem jsem právě snil. Fakt! Zrovna jsem se totiž rozhodl jet v roce 2015 na Ironmana na Havaj. Proč? Protože jsem asi pověrčivý matematik. Co se stalo? Vloni v létě jsem jezdil na handbiku půjčeném od Zbyňka Švehly, kterého měl poprvé na Ironmanu 2001 a na podzim jsem si koupil kolo od Michala Šišky, které bylo na Havaji v roce 2008, když tam byl také poprvé. Při pohledu na samolepky IRONMAN 2001 a 2008 jsem si řekl, že to není náhoda a pak mě to trklo. Pojedu! Když budu makat, tak to snad zmáknu, ale nejvíc se děsím plavání, protože 3,8km momentálně neuplavu ani za 2hodiny. Chce to umět kraula a NOS mi dává naději, protože makat je jedna věc, ale bez řádného stylu by to prostě nešlo. Líbí se mi i ten název, neboť věřím, že se mi to pozitivně promítne i do života. Tak tedy nově a ostře! Start!

Sraz byl posledního února na Strahově. Ze zasněženého Písku jsem přijel do Prahy, kde se sníh téměř nenacházel. Zajímavostí je skutečnost, že při návratu jsem vyjížděl ze Strahova, kde bylo souvisle 5cm nového sněhu a v Písku už mezitím roztál. Ale to bych předbíhal a to by byla velká škoda, zatím se musíme seznámit. Seděli jsme v krásné restauraci a na obrovské televizi naši pozornost odváděl Lukáš Bauer, protože byl stále na špici. Jarda Kolář nás informoval, ale běžky byly lákavější a pak jsme jedli výbornou večeři. Já jsem si dal pivo, neboť to je nejlepší ionťák. Nesedělo se dlouho, musíme se na to řádně vyspat. Bydlel jsem s Petrem, kterého jsem znal už 4 roky z Kladrub, kde se popral za mě a za dobrou věc, protože je kamioňák a tak se s ničím nepáře. Byl jsem rád, že mám takovou ochranku a navíc se za ten týden naše přátelství ještě prohloubilo. Prostě pohoda.

Kupodivu jsem nebyl nejstarší a ani druhý nejstarší, ačkoli je mi už 50 let. Podstatné je, že jsme si všichni náramně rozuměli. Celý týden nám svítilo sluníčko a také nálada byla také stále skvělá. Kromě středy se plavalo 2xdenně. Ve středu odpoledne jsem měl velké plány, ale nakonec zvítězila  zasloužená postel. Kromě plavání jsme stihli výlet na Petřín, procházka byla nádherná, slunečná se zbytky sněhu. Také jsme absolvovali večerní prohlídku zámku v Mníšku pod Brdy, kde nás provázela kouzelná babička, anděl a Bílá paní. Nejvíc se mi líbilo ve věži s hodinami. Nejdřív nás museli naši milí asistenti vytahat do patra a tam už by to mohlo jít samo, ale v ruce jsem měl lucernu a tak mě musela tlačit moje osobní asistentka Petra, která to dělala zjevně ráda. To mě velmi těšilo, že nás to oba baví. Určitě nám to šlo lépe než nácvik kraula, ačkoli pokrok jsem prý učinil. Zatím to však na Havaj není. Jo a taky jsme jeden večer byli na Himaláji, což je hospoda, kde jsem si skoro celý večer povídal se Stáňou a náramně jsme si rozuměli. Dokonce mi pak poštou poslala slíbené Bluesbery, tak díky. Jsou fakt dobrý. Vyprávěl jsem Stáně o tom, jak jsme bydleli v Praze, pak se nám narodila Anežka a museli jsme do většího bytu a do menšího města. V tom pípne SMS a já čtu, že jsem zapomněl na Anežky svátek. No jo při tak nabitém programu se ani nedivím, ale zachránit se to musí! Popřál jsem hned po telefonu a něco jí určitě přivezu. Snad již nikdy nezapomenu. Vždy když bude mít svátek, tak si vzpomenu na Himaláj. Ve čtvrtek večer se jelo do Městských divadel na Postřižiny. Seděl jsem vedle Vincenta, kterého znám ze všech plavců nejdéle, protože jsem se s nim potkal hned po úrazu. Ještě déle však znám Honzu Nevrklu, protože ten mě navštívil na Vinohradech, když jsem byl ležák po operaci, protože ho za mnou poslal Dr.Jan Hnízdil, který poznal že mám depku a shodou okolností nám hned první večer tohoto týdne na své přednášce o nemocích vyprávěl i o depkách a jejich propojenosti. Tenkrát mi to moc pomohlo a dnes taky. Nevrkla mě tehdy navštívil i s Martinem Kovářem a škoda že se neuskutečnil jejich plán dostat mě hned do bazénu. Byl bych ve vodě dřív než ve vozíku. Nakonec, co by ne, vždyť jsem ve znamení Ryb.

Úžasné byly také snídaně uprostřed chodby na ubytovně. První den jsme byly zpočátku rozpačití, ale pak jsme si tento způsob zamilovali. Po snídani se do nás opřeli motory Bára, Míša a spol., ale někdo jel i motoricky přes celé koleje na bazén, to bylo stále do kopce asi 500m. Já jsem jezdil v mrazivém slunečném ránu na vlastní ruční pohon, abych trochu trénoval. Bylo to pěkně zahřívací. Rozcvičku u bazénu vedla vždy Kristýna Poloková a to jsme se taky hodně nasmáli, protože když je dobrá parta, tak stačí málo, ale i při józe jsme blbli, ale to se přeci nehodilo. Pak nám Jarda vysvětlil a předvedl, co se bude dít ve vodě a my jsme to zkoušeli pod dohledem svého instruktora. Bylo to intensivní a přitom příjemné, každému to v něčem pomohlo. V pátek odpoledne jsme si zazávodili. Mezi mnou a Petrem se strhla velká bitva. Ještě kdyby tomu odpovídaly časy. Asi jsme byly po týdnu hodně unaveni. Rekordy padnou příště. Hlavně že atmosféra byla skvělá.

Abych jenom nechválil, tak mě vadilo hlavně to, když se měnil režim, protože jsem nesledoval rozvrh a pak jsem nevěděl, že snídaně je dřív a kratší nebo oběd později a delší a večeře jinde a jiná (biftek v hospodě). Naštěstí nás naši milí instruktoři nepustili ze zřetele a stále nás hlídali. Poslední den v pátek, když už bylo po všem, doplaváno a vyznamenáno, mě ráno zcela rozhodil ten nový sníh, kterého napadlo 5cm. Na autě jsem měl totiž letní gumy, protože jsem si vzal naše druhé, horší a šizené auto, které se mi nyní dokonale pomstilo. Při loučení jsem na sníh na chvíli zapomněl, mrazivé chmury roztály, protože jsem byl velmi dojatý. Slzy jsem radši utajil. Domů jsem se těšil, ale odjíždělo se mi fakt těžko. Nakonec i cesta byla pohodová, tak nezbývá nic jiného než vzpomínat v dobrém, chválit a děkovat. Bylo to všechno naprosto dokonalé a jestli se drobné chybičky vloudily, tak byly jako kořeníčko. Děkujeme ti Kontakte, že nám pomáháš překonávat bariéry fyzické i psychické. Doufám, že ve Strakonicích dopiluju kraul, i když Honza říkal, že se ten kraul nenaučím nikdy. Dělal si ze mě srandu, ale docela mě vyprovokoval. Nastartovaný jsem, tak už to snad zmáknu. Možná si srandu nedělal. Kraulovat se už učím 12let.

NOS se nyní snažím uplatnit aspoň  v běžném životě. Chtěl bych se k všedním věcem postavit bez špatné nálady a nadávek, jak to často dělám, když se nedaří. Tak třeba pustit se do vaření s nadšením a do úklidu s radostí. Těšit se na výsledek. Pustit se do něčeho naplno a zapomenout na starost, nemoc a depku. NOS je geniální nápad. Jó, jó. Jo!

Darujte plavcům, dostanete potvrzení a pozvání na akci, na kterou nezapomenete!

Kalendář
prosinec
1
2345678
9101112131415
161718 19 202122
23242526272829
3031
2019

Unikátní metoda Aqua(E)Motion Therapy a její metodická řada KONEV tvůrců Martina Kováře, čtyřnásobného paralympijského vítěze, a trenéra Jana Nevrkly • Plavecká akademie bez bariér v Praze tvořená spoluprací se sportovním klubem SK KONTAKT PRAHA umožňuje pravidelný trénink 140 osobám od 3 do 99 let od lehčích až po nejtěžší postižení • Struktura, koncepce a metodika plavání handicapovaných v ČR • Více než 100 medailí z paralympiád, mistrovství světa a mistrovství Evropy od roku 1995