Vojtěch Franěk

Pobytová akce č. 5, Praha



  20.5. Dneska ráno mě dovezli na Strahov na plavecký kurz. Je tu pár lidí, co jsou na tom v podstatě stejně jako já, tři asistenti a dvě asistentky - rehábky. Hlavní organizátor se dostavil až po obědě, do té doby jsme tloukli špačky na chodbě koleje před zamčenými dveřmi. Zatím nevím, co si o něm mám myslet. Představil se jako Honza a má dredy. Většina pak zapadla na konečně otevřené pokoje odpočívat, ale můj spolubydlící ještě nedorazil, takže jsem pochopitelně rád přijal výzvu k procházce a šel jsem s Tomášem a Janou na Petřín. Vypadají sympaticky, ukázali mi panorámata, potom mě vzali dolů až k řece a zpátky jsme si vyjeli lanovkou. 
  Před večeří jsme šli konečně do bazénu. Myslel jsem, že mi někdo pomůže s oblíkáním, ale nikdo se k tomu nějak nehlásil, tak jsem to zkoušel sám. Trvalo to, ale nakonec jsem se do těch gatí nasoukal. Ve vodě jsem předvedl svoje prsa, Honza řekl hm a radši mě začal učit znaka. Ale nakonec mě chválil, asi bude fajn, jenom trošku svéráznej. Taky je tu nějakej Doudy, nevím jak se doopravdy jmenuje. Vypráví neuvěřitelný příhody a je s ním děsná legrace. Na pokoji pořád nikoho nemám a teď vyrážíme do kina. 
  Promítali Velkou žranici. Francouzský film o čtyřech chlápkách, co se dobrovolně přežrali k smrti. Rozhodně originální námět! Zpátky mě tlačili Honza s Doudym, jeden větší šašek než druhej, s nima si ještě užijeme. Můj spolubydlící nedorazil, takže budu celý týden na pokoji sám. Co se dá dělat. 
  21.5. Plavali jsme ráno i odpoledne, začínám se do toho dostávat. Dopoledne přišla další rehábka, Pavlína. Pěkná, ale je tu jen na tenhle jeden den. Prší, takže popolední vycházku nahradil polední klid. 
  Po večeři za mnou přijela Simona, popřát k narozeninám. Už nepršelo, prošli jsme se po Petříně růžovým sadem, škoda, že nekvetou. Prokecali jsme celý pěkný májový, vlahý západ slunce, škoda, že zas musela odjet. Tak zas za půl roku! 
  Večer celý kurz zašel do klubu. Byl tam kravál a kulečník. Kupodivu mi dost šel, nikdo mi nevěří, že to držím prvně v ruce. Miloš se mě ptal, jak dlouho jsem na vozíku. "Čtyři roky?! A to jsi teprv prvně na kurzu? Za takový zašívání ti uděluju Řád zlaté jehly." Pánové zkoušeli absint, takový zelený pití, prej sedmdesát procent špiritusu a zbytek pelyněk. Já se držel svýho a udělal jsem dobře, neboť mi nebylo špatně. Pavlíně se tam líbilo, takže domů půjde asi až ráno. 
  22.5. Pavlína nakonec přespala u mě na pokoji. Ona je to docela výhoda, mít jednu postel volnou! Ne, že by k něčemu došlo, ale je to zkrátka příjemná změna. Doma vedle chrápe brácha, tady dostanu pusu na dobrou noc od Miss bílé džíny. Ráno jsem ji pochopitelně, jako pravý gentlemoun, doprovodil k autobusu. Kopec je to teda strašnej, ale vyjel jsem ho sám. I když mě to samotnýho překvapilo, dělal jsem jakoby nic. Vypadá to na krásný den, už se těším na plavání. 
  Ještě že se odpoledne nejde plavat, začínám toho mít dost. U oběda v menze jsem potkal Láďu a ostříhanou Moniku s nějakým klukem. Páni, už je to tři roky, co jsme vyšli ze školy, a ještě dýl, co jsme... no nic, no. Ty dlouhý vlasy jí stejně slušely víc. 
  Večer byl ve znamení muzikálu Drákula. Neříkám, že mě tandem Bílá Hůlka vůbec nezaujal, ale lepší zážitek byl, když mě po představení Jana vezla ze schodů, moc jí to nešlo a strašně mě zakláněla, takže jsem na ní ležel hlavou jak v ušáku. Možná je škoda, že se to s vozíkem na schodišti časem naučí. Taky jsme měli parádního řidiče mikrobusu. Vjel do slepý ulice, tu značku jsem viděl i já ze zadní sedačky, a zastavil na poslední chvíli těsně před výkopem. Po divadle pro změnu zahnul do jednosměrky a dost vyplašil toho pána, co v ní jel správně. Nakonec nás vezl z Vyšehradu na Strahov přes Holešovice, a to je prosím z Prahy! Teď ještě sedíme na chodbě u pár lahvinek a filozofujeme. 
  Jana dneska přespí tady. Kde asi? 
  23.5. To plavání teda umí člověka utahat. Skoro jsem rád, že už je to zítra naposled. Ačkoliv dělám neskutečné pokroky. Škoda jen, že se u mě střídá Honza s Doudym. Jsou asi nejšikovnější a nejzkušenější, ale s těma holkama by to mělo určitě taky něco do sebe. 
  Přijela Martina a odvezla mě na návštěvu na kolej k Petře. Učí se na státnice, chuděra, tudíž jsem ji radši moc nezdržovali. A měli tam úzký dveře na záchod, takže mi nezbylo než docela velkej kus přeskočit. Ale v pohodě jsem se vyškrábal i zpátky. Hergot, kdo by to byl před půl rokem řekl? Když jsme se vrátili na Strahov, seděli všichni na chodbě a opět diskutovali. Z jedněch dveří vylezl nějaký študák, co ho ráno čeká zkouška. Přinesl flašku džinu a už s náma zůstal. Jo, Doudyho příběhy jsou neodolatelný. 
  Martina tu nepřespí. 
  25.5. Jedu domů. Řekl bych, že za ten týden jsem toho prožil tolik, co za posledního půl roku. 
  Včera dopoledne jsem konečně plaval s Janou. Šlo nám to, ale ti chlapi jsou vážně šikovnější. Odpoledne byly závody. Mohla to být moje první měřená pětadváca, ale před posledním sloupem už Honza pohled na mne psychicky nevydržel a skočil mě zachránit. Přitom já bych to určitě doplaval! 
  Večer jsme byli opět v klubu. Kulečník už mi tak nešel, asi mně dali opilé tágo. Ale pro změnu tam líp hráli. 
  Zase jsem nespal sám, ale tentokrát nevím, kdo tam byl. Přišlo to skoro k ránu a když jsem odcházel, stále to bylo zachumlané v dece. Mělo to dlouhé vlasy, ale to vlastně nic neznamená. 
  A je mi jednadvacet. K narozeninám jsem dostal tréninkové plavecké "packy" a na rozloučenou pozvánku na letní Strakonický "open-air" kurz a pozvánku do Brna na mistrovství republiky. Haha. Ale prý to mysleli vážně. To abych přes prázdniny pořádně potrénoval, aby pro mě už nemuseli skákat. 
  Tak takhle probíhal můj první kurz. Ten znak mi sice furt nejde, ale jinak se leccos od té doby změnilo. Na bazén teď jezdím svým autem denně a bydlím s jedinou ženskou (ale pěknou!). Honza vyměnil dredy za kravatu a konferuje společenské akce. Kurzisti už nechodí na Dlabačov na staré francouzské filmy, ale do multiplexu na Matrixy. Kromě klasického plavání přibyla návštěva aquaparku, počítače a slaňování v Šárce. Ale duch kurzu je stále stejný, neztratil nic ze své intenzity a spontánnosti. A není to jen v tom, že nikdy nevíš, kdo u tebe dneska přespí...




Vojta Franěk                 
účastník kurzu č. 3 v sérii nováčkovských z roku 1995, 
člen plavecké reprezentace, finalista LPH 2000 v Sydney 2000, 
finalista MS 2002 v Argentině, absolvent Matematicko- fyzikální fakulty UK

Darujte plavcům, dostanete potvrzení a pozvání na akci, na kterou nezapomenete!

Kalendář
prosinec
1
2345678
9101112131415
161718 19 202122
23242526272829
3031
2019

Unikátní metoda Aqua(E)Motion Therapy a její metodická řada KONEV tvůrců Martina Kováře, čtyřnásobného paralympijského vítěze, a trenéra Jana Nevrkly • Plavecká akademie bez bariér v Praze tvořená spoluprací se sportovním klubem SK KONTAKT PRAHA umožňuje pravidelný trénink 140 osobám od 3 do 99 let od lehčích až po nejtěžší postižení • Struktura, koncepce a metodika plavání handicapovaných v ČR • Více než 100 medailí z paralympiád, mistrovství světa a mistrovství Evropy od roku 1995